Plyšový písek,
červený, granulovaný,
přelévá se do kopců,
uplácává dehydrované pyramidy,
mírně chlupatý,
vráží se do očí jako tabule skla.
Pokrývky hlavy,
smáčené potem,
štíty odrážející,
žhnoucí tekuté železo,
visící na obloze ve tvaru koule.
Datlovník osamělý,
vypil sklenici minerální vody.
Dvacet kožovitých talířů,
našlapuje s lehkostí,
pět dromedářích majitelů,
na svých hrbech,
jež připomínají ženské krásy,
vezou obchodníky.
Plující karavana,
rozpálená do běla,
veze zboží velmi cenné,
míří k dalekému přístavu,
téměř mumifikována.
Datlovník osamělý,
pojídá své vlastní plody.
Prostřední kočovník,
pohledná dívka,
ruce má spoutané cukrovou mašlí,
ubohá galská krasavice,
kolik za ni asi zaplatí,
tlustí chlípní otrokáři?
Zvířata bručí jako motor,
cynicky přežvykují obsah svého žaludku,
trží záležitosti,
ty je nezajímají,
stejně jako matematika.
Datlovník osamělý,
studuje mořské živočichy.
Sličné děvče,
povoláním vrah,
nečekaně tasí keramické nože,
jediným úderem,
zbavuje života téměř poctivé obchodníky,
naprosto profesionálně.
Malá karavana,
plná pojišťovacích agentů,
shlíží na velbloudy, muže a dívku,
nachází kus cukrové mašle,
rozhoduje se být skupinou archeologů.
Datlovník osamělý,
užírá se věčnou nudou.
Ozzro | 30. ledna 2012 v 17:11 | 
Zde hledá
Měl bys ty svoje básně vydat jako sbírku. A jestli se tak stane, koupím si jí jako první.